jitka charvátová

PRINCEZNA S KOULEMA

Princezen má tuzemská hudební scéna požehnaně, ale jen jedna jediná má koule na to, dělat věci jinak. Seznamte se s Jitkou Charvátovou (34) a říkejte jí JI. Po indiánském tripu s Mejlou Hlavsou a krizovém období Skyline, konečně nakrmila lva. Abyste rozuměli, na začátku letošního roku JI vydala sólovku Feed My Lion, kterou lze směle označit za debut roku deset.

Jak s odstupem dvou měsíců hodnotíš svou prvotinu Feed My Lion?

Beru ji jako své dítě a díky mateřským pudům na ní nedám dopustit. Za tou deskou stojí kus práce a času, který jsem strávila sama s Logikem, což je hudební program, ve kterém vznikala produkce. Album je venku už dva měsíce, nikdy ale nezapomenu jak jsem se těšila, až budu mít hotovej master. Křičela jsem radostí, když jsem jej konečně svírala v ruce. Vlastně se mi po tom období teď trochu stýská.

MAINSTREAMOVÝ ELEKTRO LEV

Lva jsi tedy nakrmila a na další progres rezignovala?

Naopak. Tou deskou se postavily jen základy. S kapelou teď trávíme víkendy ve zkušebně a přetváříme celý ten studiový materiál do živých verzí. Je to další tvůrčí faze. Všechno je pořád v pohybu a ve vývoji.

Kdy vyzkoušíte koncertní verze písní poprvé?

Na polovinu dubna chystáme dvojkoncert s Cartonnage v Lucerna Music Baru. Bude to zároveň křest našeho prvního videoklipu k singlu Real Life. Režíroval ho Šimon Šafránek ve stylu takovýho východoevropskýho sci-fi z dob tuhý normalizace. Chystáme se pak samozřejmě i na řadu festivalů, hlavně teda na Mezi ploty a Rock For People. A v říjnu, doufám, že už to můžu propálit, vyjde další album Cartonnage. K jejich desce a vlastně i k mému debutu pojedeme na podzim společný turné.

Myslíš, že bude mít tuzemské konzervativní publikum dostatek pochopení pro poměrně experimentální desku? Nebojíš se, že navzdory neodmyslitelné kvalitě debut neuspěje?

Takhle vůbec nepřemýšlím. Jasně, elektro-pop není v Česku dvakrát etablovanej žánr, ale myslím si, že desku lidi pochopí. Má sice evropskej zvuk, ale její obsah je všude v Evropě totální mainstream, takže nic složitýho. Do jisté míry máš ale pravdu v tom, že se v Česku dějou změny dost pomalu nebo spíš vůbec. Naštěstí už ale máme pár elektro-světlonošů, kteří nás můžou posunout někam dál. Mám na mysli Ohm Square, Midi Lidi nebo Cartonnage.

Právě s Cartonnage jsi na svém debutu úzce spolupracovala. Armin Effenberger Feed My Lion produkoval a zpěvačka Vanda Choco ti na něm naopak hostovala. Jak moc ti byla Vanda při tvůrčím procesu oporou?

Moc. Na začátku jsme se často potkávaly v Arminově studiu. Čím víc jsme kecaly, tím častěji jsme docházely k podobným závěrům. Vanda tak vlastně byla u zrodu každý písničky a navíc máme na albu společný duet s názvem Big Demoiselles. Pojmenovaly jsme tak celý naše spojenectví. S Vandou totiž vytváříme takovej slečinkovskej elektronickej prostor a plánujeme pod značkou Big Demoiselles v budoucnu pořádat klubový noci a vydávat desky.

O STARÝCH SMÍŘENÝCH TYGRECH

Jak myslíš, že by ohodnotil album Feed My Lion tvůj morální učitel z dob Fiction, Mejla Hlavsa?

V první řadě by si ubalil tabák. Srknul by pak trochu turka, nadechl se a tím svým nezapomenutelným hlasem řekl: „No vidíš Jíťo, já věděl, že jsi šikovná holka!“ (smích) Myslím si, že by se mu ta deska líbila. Určitě bych ho na ní ale chtěla mít jako hosta, takže by to byla vlastně i jeho deska. Pravda ovšem je, že se na ní Mejla svým způsobem objevuje. Když jsem skládala, tak jsem ho často cítila jako takového tichého společníka.

Jako poctu jsi na desku umístila Mejlovu oblíbenou báseň od Williama Blaka, The Tiger. Recituje ji zpěvák kultovních Colorfactory, Colin Stuart. Jak došlo k tomuto spojení?

Kruh se uzavřel. Mám Colina Stuarta spojeného právě s Mejlou, protože mi ho dost připomíná jak hlasem, tak vystupováním. Je to přesně takovej ten starej, smířenej tygr. Ta písnička má vůbec zvláštní příběh. Snad tři měsíce jsem přemýšlela, jak ji nahrát. Vymyslela jsem desítky melodií, ale nikdy se mi nepodařilo zachytit atmosféru, kterou jsem primárně zachytit chtěla. Z ničeho nic pak na mě doma během těch neúspěšných pokusů vypadlo téměř patnáct let starý album Fiction Noc a den. S nostalgií jsem si ho několikrát poslechla a v hlavě mi zůstal právě ten Blakův, teda Mejlův tygr. Od něj jsem se následně odrazila. Vrátila jsem se tedy vlastně úplně na začátek, abych došla na konec. I když, (odmlčí se) Feed My Lion je spíš než konec, nový začátek.

BOX:

KAREL, WOLFENSTEIN A 8BIT

Už na první poslech zaujme na Feed My Lion geniální jednoduchost většiny melodií. JI ohlásila návrat do doby PC Speakerů a 8bitových technologií: „Pamatuju, jak jsme na gymplu při výpočetce obdivovali program Karel. Karel chodil po skle monitoru doleva, doprava, nahoru, dolu a my ho nadšeně ovládali. Pak přišly probdělý noci s Wolfensteinem. Těma jednotlivejma chodbama si musel tehdy projít každej sám. Počítačovej pravěk měl v sobě takovou prapodivnou čistotu a o tom je vlastně i celý hudební 8bit. Jde v něm o jednoduchost vyjádření.“

Kiss Jižní Čechy

Aktualizace: 14. 11. 2018
© Jitka Charvátová 2009
design by Petr Topolánek
webdesign Martin Ševčík

This object requires Flash Player.